Autor: Vladimír Karfík
Racionální klasicismus 30. let vycházející z architektonické moderny.
Kvalita domu tkví v harmonickém spojení s parkem, citlivé práci s materiálem.
V architektově díle zaujímá zvláštní postavení, neboť zhodnocuje některé myšlenky Adolfa Loose.
Vladimír Karfík se v tomto díle vyvazuje z úzkého pojetí zlínského konstruktivismu (který sám paralelně spoluvytváří - téměř současně staví správní budovu č. 21) a pro noblesní sídla ředitelů Baťovy fabriky volí různé styly, aniž by rezignoval na principy moderní architektury. Jistou paralelou ke Karfíkovu souboru Zlínských vil je skupina barrandovských vil Vladimíra Grégra a soubor brněnských vil Arnošta Wiesnera. Ucelenost všech tří souborů je mimořádná.
Charakteristickým, jinde nepoužitým prvkem, detailem stavby jsou roštová okna, skrytá za betonovou, vně obloženou mříží (okna podružných místností se tedy neprojevují jako asymetrický element na fasádě). Pozoruhodná je i práce s obkladem, tmavší rohovky armují nároží, nadpraží a vodorovné pásy na fasádě, světlejší tvoří výplň, členěnou dále nepravidelně rozmístěnými "plovoucími" obkladačkami, opět tmavými.
Objekt je od roku 2002 zapsán na Seznam nemovitých kulturních památek.