Oficiální stránky města Zlína

"Když jsem přišla do Zlína, připadalo mi první rok, že neslyším nic jiného než Baťa, Baťa, Baťa,---", vyprávěla mi jedna mladá spolupracovnice. Věřil jsem jí, neboť tento fenomén je natolik svázán s městem, že se stal téměř jeho synonymem. Je to snad to jediné, co nás vyděluje z okresní průměrnosti, ba co víc, pomyslně nás spojuje s okolním vyspělým světem. Celá řada lidí si myslí - a nemusí to být daleko od hranic katastru města - že se jedná o jednu dnes už mýtickou bytost, která toto město kdysi v první polovině minulého století stvořila. Ale ony jsou ty bytosti dvě.

Dalo by se říci, že už od konce první poloviny dvacátého století se Zlín rozdělil na dva nestejnoměrné tábory, co se těchto dvou osobností týká. Ten větší si vetknul do svého praporu Tomáše Baťu. Klasického gründera, selfmademana, ševce, který začal od verpánku a založil světové obuvnické impérium. Člověka pevných mravních zásad, geniálního podnikatele, ekonoma a organizátora, pro něhož továrna byla smyslem života. Dle názoru této skupiny byl Tomáš Baťa tím základním hybatelem a jeho nevlastní bratr, vedle asketického Tomáše působící téměř jako bohém a bonviván, se už jen vezl na vlně ohromující prosperity firmy od Tomášovy smrti do roku 1939. Menší tábor uznává zásluhy Tomášovy, jedním dechem však tvrdí, že teprve Jan Antonín udělal z firmy evropský ba světový podnik. Dokládají to čísly nárustu výroby, zisku, počtu zaměstnanců. Spor obou táborů se ještě více vyostřil během právní války rodiny Baťů o dědictví, které skončilo prakticky až po smrti Jana Antonína v brazilském exilu.

Vytrhněme z kontextu pouze jeden obor a pokusme se na tomto příkladu bez emocí ukázat hranici, které dosáhl Tomáš Baťa a jak na ni navázal Jan Antonín Baťa. Tímto oborem je urbanismus, architektura a stavitelství. Už jen pouhý výčet faktů s prolínajícími se daty rozestavěných a dokončených staveb bude dokladem toho, jak ošidné je dělat pomyslnou tlustou čáru mezi jednotlivými obdobími, ale budiž. Jak tedy vypadal Zlín onoho 12. července 1932, v den kdy se zřítilo letadlo pilotované Janem Broučkem s jediným pasažérem Tomášem Baťou?

Tomáš Baťa

Na Čepkově stála továrníkova vila (1911), profesor Kotěra nakreslil regulační plány Letné a středu města, podle kterých se začal tvořit Zlín (1918). F. L. Gahura projektuje první regulační plány města (1921, 1927, 1931) a továrny (1924, 1927, 1931). Je realizován objekt pozděj zvaný -sociální- (1925), tržnice, Masarykovy pokusné školy,(obě 1927). Započalo se s výstavbou pavilonů nemocnice (1927 - výstavba skončila až v roce 1936) a prospektu internátů (1927 - výstavba pokračovala průběžně až do roku 1937). V návaznosti na Masarykovy školy byla založena školní čtvrť a realizovány první typizované objekty (1930), dále realizovány školy v obytných částech města (např. Letná 1931). Byly vypracovány projekty, realizován skelet a zprovozněno první podlaží Společenského domu (dnes hotel Moskva, 1931 - dokončeno 1933), byl založen Lesní hřbitov (1931), svobodárny v různých částech města např. na Dílech, Letné (okolo 1930). Byl postaven Obchodní dům (1932), Velké kino (1932). Byla realizována podstatná část výrobních objektů v areálu továrny s dominantním desetipodlažním centrálním skladem obuvi (1930 - zničena při bombardování 1944) a elektrárenským komplexem.
Gahura kreslí regulační plány jednotlivých městských čtvrtí (Letná, Zálešná, Podvesná, Padělky, Kúty, Díly - 1926 až 1934) podle kterých se intenzívně staví. V baťovských obytných čtvrtích bylo do roku 1932 postaveno přibližně 970 rodinných domků z celkových více než 2.000.

Mimo Zlín je od roku 1930 pozornost soustředěna i na Otrokovice - Baťov. Opět Gahura zhotovuje regulační plán (1930), je založen komplex pomocných závodů na Bahňáku (74 objektů dokončeno do r. 1935), po grandiózní technické lahůdce splavení kopce Tresného započato s výstavbou rodinných domků (1931 - 250 jich bylo dokončeno v roce 1935).
Byly realizovány Domy služeb respektive Obchodní domy firmy v Praze na Václavském náměstí, v Karlových Varech (1930), v Brně, Mladé Boleslavi, Ostravě (všechny 1931), Bratislavě (1932). Jsou založeny a budovány pobočné závody v Československu - Třebíč, Velké Bošany, Nové Zámky (všechny 1931) i v zahraničí - Ottmuth (Německo, 1931), Chelmek (Polsko), Mohlin (Švýcarsko), Hellocourt (Francie), Borovo (Jugoslávie), Tilbury (Anglie, vše 1932).

Jan Antonín Baťa

Po Tomášově smrti se řízení firmy ujímá jeho nevlastní bratr Jan. Pokračuje se v regulačních plánech městských čtvrtí i okolních obcí, pokračuje se ve výstavbě rodinných domků v jednotlivých čtvrtích. V letech 1933 - 1939 jich bylo realizováno přibližně 1.050. Jsou realizovány další objekty internátů, nemocničních pavilónů, školní čtvrti, dokončen Společenský dům (1933). Gahura zpracovává zásadní urbanistický plán města pro 100.000 obyvatel (1934). Dalo by se říci, že pět velkých urbanistických celků - obytné čtvrti, komplex internátů, areál škol a nemocnice a závod v Baťově - se téměř automaticky dostavoval na základě již rozjetých programů z doby Tomáše Bati. Nově jsou realizovány Památník Tomáše Bati (dnes Dům umění, 1933), tělocvična u škol a 50 m vyhřívaný bazén u továrny (1934), rozestavěny Filmové ateliéry na Kudlově (1935 - 1940), společenské centrum na Dílech (tzv. Malá scéna, 1936), dva studijní ústavy (1936 - 1938) a evangelický kostel (1937). Vrcholem je výstavba administrativního srdce firmy, 21. budova (1938).

V roce 1935 vypisuje firma soutěž na nové typy rodinných domů, do Zlína jsou zvány světové architektonické osobnosti (Le Corbusier). Studují se možnosti dostavby náměstí Práce, projektují se ideální průmyslová města, která jsou pak aplikována doma i v cizině. Staví se nadstandardní vily pro management firmy. Baťa zakládá tradici zlínských výtvarných salonů, Školu umění, sponzoruje architekty a umělce z celé republiky.

Mimo Zlín se dokončuje paralelní průmyslový gigant v Otrokovicích - Baťově, včetně výroby letadel, plavební kanál, dokončeny jsou domky na Bahňáku, postaven obchodní dům, 50 m bazén, Společenský dům, základní škola, obytný dům s obchody.

Byla realizována celá řada baťovských domů služeb, např. v Mladé Boleslavi, Liberci, Chomutově, Olomouci, Teplicích, Jihlavě a dalších městech. Firma realizuje další satelity v Evropě (Best, Holandsko), Indii (Batanagar), Americe (Belcamp). Už bez Jana Bati jsou v předvečer 2.světové války zakládány nové fabriky ve Zruči nad Sázavou, Sezimově Ústí, Svitu a Partizánskem.

Po tomto jistě neúplném výčtu aktivit firmy v jedné z oblastí její činnosti je patrné, že rozhodující podíl na podnikatelském zázraku, který se zrodil v první polovině 20.století v bohem zapomenutém valašském údolí kdesi na Moravě a na krátký dějinný okamžik dal tomuto místu punc světovosti měl jeho zakladatel Tomáš Baťa. Zásluhy Jana A.Bati nelze ani podcenit ani přeceňovat. Oba by to však nedokázali bez pomoci chytrých lidí, kterými se obklopili, ať už to byli ředitelé Čipera, Vavrečka nebo Hlavnička, lékaři Gerbec a Albert, architekti Kotěra, Gahura, Karfík a celá řada dalších osobností. A jakkoliv to možná zní pateticky nebo čítankově, nedokázali by to bez spolupráce a nadšení dobře placených dělníků a techniků ve výrobních halách, v dílnách, na stavbách, v projekcích, laboratořích a kancelářích. Spíše než stavět tyto muže proti sobě , měli bychom se vrátit ke kořenům jejich myšlení a přidat k baťovskému dědictví to nejlepší, čeho je schopna naše generace.
 

Ing. arch. Pavel Novák

25. 1. 2005