Centrum Baťovy obuvnické říše

Obuvnický podnik, založený ve Zlíně sourozenci Baťovými 21. září 1894 se příznivě rozvíjel a brzy se začal urychlovat také rozvoj celého města. Starobylé město řemeslníků a obchodníků se přetvářelo do podoby důležitého průmyslového střediska.

Nový obuvnický podnik, vedený Tomášem Baťou (1876-1932) brzy získal moderní tovární budovy (1900, 1906), vzrůstal počet zaměstnanců, šířilo se dobré jméno Baťových bot. Baťův příklad následovali další podnikatelé a ve Zlíně vzniklo v letech 1899-1910 ještě pět jiných továren na boty. Kolem r. 1910 Zlín získal postavení důležitého střediska obuvnického průmyslu. Tehdejší starosta města F. Štěpánek se výrazně přičinil o modernizaci města i oživení veřejného života.

Za první světové války zlínské továrny dodávaly miliony párů bot rakousko-uherské armádě, výroba stoupala. Roku 1918 pracovalo v Baťově továrně 4000 zaměstnanců. Poválečná krize utlumila rozvoj, menší zlínské továrny zanikly, udržela se Baťova firma, ale i ona musela snižovat výrobu. Na zlínské radnici převzali vládu sociální demokraté a po nich komunisté (1919-1923).

Krizi překonal Tomáš Baťa odvážným rozhodnutím: v září 1922 snížil cenu svých bot na polovinu, levnými výrobky rázem získal tisíce zákazníků, ovládl trh a stal se československým králem obuvi. A vzápětí jeho zlínský závod startoval k nevídanému rozvoji. V letech 1923-1938 vyrostl na okraji města rozsáhlý tovární areál s desítkami moderních budov. Podnik, vybavený nejmodernějšími stroji, přijímal tisíce nových zaměstnanců, firma chrlila miliony párů bot. Vedle nich se zde vyráběly také stroje, gumárenské, chemické a textilní výrobky atd. V Československu i mnoha zemích Evropy rostla síť Baťových obchodů s obuví.

Spolu s expanzí firmy se měnil také Zlín, zvláště poté, kdy se Tomáš Baťa stal r.1923 starostou města. Firma budovala ve městě obchodní domy, hotel, kino, velkou nemocnici, školní budovy, vědecké budovy, filmové ateliery, tisíce nových bytů. Počet obyvatel prudce stoupal: 4 678 v r. 1921 - 21 582 v r. 1930 - 37 342 v r. 1937. Horečná stavební aktivita přetvořila Zlín do podoby supermoderního průmyslového města. Nestavělo se živelně, ale podle moderních urbanistických koncepcí. Působením významných architektů ( J. Kotěra, F.L. Gahura, V. Karfík, M. Lorenc ) získal Zlín evropsky ojedinělý charakter funkcionalistického města, o které se živě zajímal i známý architekt Le Corbusier.

Po smrti Tomáše Bati r. 1932 převzali vedení podniku jeho spolupracovníci D. Čipera, H. Vavrečka, J. Hlavnička; šéfem firmy se stal Jan Antonín Baťa. Přibývaly pobočné závody po celém Československu a také nové továrny, obchodní společnosti a prodejny obuvi po Evropě, Asii, Africe a Americe. Baťovy závody r.1938 zaměstnávaly 65 064 lidí, z toho 41 814 v Československu a 23 250 v zahraničí. Zlín byl sídlem Baťovy světové obuvnické říše, městem, do kterého se sbíhaly nitky obchodních a výrobních kontaktů z takřka celého světa.

Katastrofální důsledky Mnichova, německé okupace a druhé světové války zastavily rozmach Baťových podniků i Zlína. Německá okupace podřídila závody válečnému režimu, americké bombardování r.1944 zničilo velkou část zlínských továren. Válečné útrapy skončily osvobozením města sovětskými a rumunskými vojsky 2.května 1945.

-----

Bylo použito materiálů z brožury Zlín-město v zahradách, vydalo statutární město Zlín 2005, texty L. Horňáková, P. Novák, Z. Pokluda