Oficiální stránky města Zlína

První říjnový týden byl nejenom ve znamení stáletrvajícího babího léta, byl především významný pro nás, architekty. Důvody byly dva, v obou případech jde o velmi důležité momenty v práci ÚHA. Především se po několikaleté rekonstrukci a dostavbě slavnostně otevřel 5.10.2006 objekt Malé scény na Dílech a následující den proběhla ve vile T. Bati velmi zajímavá konference na téma obnovy Památníku T. Bati. Toto vše se odehrávalo v příjemné atmosféře setkání se zajímavými lidmi, odborníky na architekturu a urbanismus.
O Malé scéně (původně Obchodní a společenský dům) toho bylo napsáno hodně, proto bych ráda zrekapitulovala celý proces obnovy této budovy, jedné z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb arch. Vladimíra Karfíka v našem městě. Impuls pro stavební práce daly v roce 2000 snahy ZUŠ, sídlící v budově dlouhou řadu let. Požadovala vytvoření chybějícího zázemí divadelního sálu a také rozšíření výukových prostor. Předložená studie dostavby však problematiku řešila nevhodným způsobem, nerespektovala objekt jako památku a narušovala urbanistický koncept celé lokality na principu rozvolněné zástavby. Když ještě navíc Magistrát začal uvažovat o umístění víceúčelového sálu téměř pro 300 osob, trvali jsme na ÚHA na vyřešení problému formou veřejné arch. soutěže. Tato se úspěšně uskutečnila a jednoznačně z ní vyplynuly regulace pro případnou dostavbu, která měla být realizována v podzemí. Z dalších projekčních prácí vyplynulo, že záměr je v tu dobu nad finanční možnosti města a umístění velkého sálu (kapacita se zvětšila na 500 osob) v lokalitě je značně problematické i s ohledem na dopravní zátěž a parkování vozidel. Vybrali jsme proto ze soutěže velmi dobré dílčí řešení architetů Škrabala s Grymem z Brna, které vhodným přeorganizováním prostorů v objektu plnilo požadavky ZUŠ, včetně menšího víceúčelového sálu v přízemí o rozměrech 12 x 18 m. Do parteru ulice, na místě původních nevhodných prodejen, byla situována opět prodejna potravin a nově navržena kavárna s cukrárnou. Zázemí stávajícího divadelního sálu bylo řešeno dvoupodlažní podzemní přístavbou. Brněnští architekti, kteří měli navíc zkušenost s rekonstrukcemi funkcionalistických staveb, posléze spolupracovali i na opravě silně poškozené severní fasády. Obnovu fasády chápeme jako přelomovou, protože se podařilo za velmi dobré spolupráce s odborem investic, kultury i brněnských památkářů a nakonec i stavební firmy Pozimos, která netradiční práce pojala jako výzvu, provést obnovu fasády formou repase oken jak kovových, tak dřevěných (kromě vstupních dveří), včetně unikátního kování. V počátečních fázích byla totiž snaha stavební firmy vyrobit okna nová, která by ovšem nebyla přesnými replikami. Tento postup je na památkových objektech zcela nevhodný. Nově musely být vyrobeny pouze vstupní dveře. Poškozené cihly režného zdiva na fasádě byly vyňaty a nahrazeny novými, fasáda byla vyčištěna a zapravena.
 

Po výběrovém řízení další projekční práce na objekt zpracovávala zlínská arch. kancelář AMA architekti - otec a syn Martínkové (v počátečních fázích spolupracoval na projektu i arch. Míček) a tito navázali na studii brněnských architektů. Akce byla zajištěna i finančně, takže další stavební práce plynule pokračovaly. Repase či repliky prvků už byly samozřejmostí, firma dokonce použila na výrobu materiál starých oken z baťovského areálu. Zásluhou pracovníků investic byly dokonce na objekt formou replik navráceny i stahovací textilní žaluzie. Architekti navrhli zcela nově interiér přízemí i podzemí, včetně divadelního sálu a příslušenství.Beze změn zůstalo zatím jenom horní patro s učebnami ZUŠ. Celkový dojem je myslím velmi zdařilý, ale to posoudíte nejlépe sami. Pro nás architekty je tento výsledek víc než potěšující, neboť kdysi stačilo málo, a celá dostavba a rekonstrukce se mohla odvíjet jinak a my bychom možná nenávratně poškodili krásnou, elegantní budovu, navíc kulturní památku. Ukázalo se, že město dokáže být dobrým investorem tak jako krajský úřad, který se může chlubit podobně rekonstruovanou, byť investičně daleko větší "Jedenadvacítkou". Nejenom Praha a Brno, konečně se i Zlín může ukázat návštěvníkům kvalitní rekonstrukci památky moderní architektury, která má své neopakovatelné kouzlo.
Obdobnou pozornost si v nejbližším období ještě zaslouží další Karfíkova památkově chráněná stavba – Zimní lázně, jejíž rekonstrukce se připravuje k realizaci. V neutěšeném stavu se nachází především fasáda, jejíž obnova bude probíhat obdobným postupem jako na Malé scéně, takže se můžeme dočkat i zde nápravy. Vstupní hala, schodiště a balkón budou uvedeny do původního stavu. Bohužel nenávratné jsou zásahy v bazénové části, především tolik obdivované vlnovité zastřešení balkonu.

Tak jako před 6- ti lety jsme stáli před rozhodnutím o nasměřování způsobu dostavby a rekonstrukce Malé scény, stáli jsme v pátek 6.10. 2006 na konferenci v Baťově vile před obdobným rozhodnutím, jak postupovat při obnově objektu bývalého památníku T.Bati po vystěhování Filharmonie a Galerie. Již v předminulém magazínu jsme podrobně psali na toto téma a proto víte, že jde spolu s tovární budovou č. 21 o nejvýznamnější objekty baťovské éry. Proto jsme považovali za nutné vést první diskuse o stavbě na co nejvyšší odborné úrovni. Podařilo se nám zajistit účast prof. Evy Jřičné, která se předešlého dne zúčastnila otevření Malé scény a jejíž projekt Kongresového a universitního centra na místě bývalých Masarykových škol se již realizuje. Dále přijali účast pražští profesoři architektury Ladislav Lábus a Emil Přikryl a odborník na památkově chráněné objekty Bc. Karel Ksandr. K diskusi byli přizváni zástupci statutárního města Zlína, Krajského úřadu a krajských organizací, zástupci památkové péče, zlínští architekti a také zástupci stavebních firem. Za město akci garantovala PhDr. Irena Ondrová, za nadaci T. Bati Ing. Pavel Velev. ÚHA ve spolupráci s Ing. Petrem Všetečkou, spolupracujícím na regeneraci městské památkové zóny Zlín, zajistil na základě stavebně historického průzkumu objektu studijní podklady k diskusi. Opět se nám potvrdila zkušenost, že kvalitní odborníci dokáží na vysoké úrovni diskutovat o podstatě věci a dobrat se, zde jednotně, k transparentnímu výsledku. Tím bylo jednoznačné doporučení:
 

• - objekt by měl být památníkem T. Bati a všech dalším osobnostem tz. Baťovské éry, které položily základy moderního města
• - objekt bude navrácen do původního stavebně – technického stavu, který nesmí být zásadně narušen moderními technologiemi
• - objektu bude navrácena jeho původní ideová náplň; objekt je sám o sobě sochařským dílem, vyjadřujícím osobnost T. Bati a jeho vlastnosti
• - v co nejbližší době by mělo být přistoupeno k ´právě zeleně na Gahurově prospektu formou radikálního prořezu
• - v novém funkčním volebním období by měla být zajištěna kompletní předprojektová i projektová příprava včetně nezbytných průzkumů a rozborů
• - projekt by měl být připraven tak, aby na jeho realizaci bylo možné získat finanční prostředky z Programu regenerace Městské památkové zóny a především z EU.

K příjemné atmosféře konference přispěli i pražští kolegové pochvalou na adresu našeho města jako investora, který se dokáže hned od počátku dobře starat o významné objekty. Zároveň však apelovali na přísnější a odpovědnější postup při obnově celé centrální baťovské lokality včetně továrního areálu a na ochranu unikátní urbanistické struktury s rozvolněnou zástavbou. Jde o světově unikátní městský celek s řadou jedinečných objektů vysoké kulturně – historické i urbanisticko – architektonické hodnoty, o dílo mezinárodního významu, jeden z památníků moderní architektury a urbanismu.

                   Ing. arch. Dagmar Nová

Magazín Zlín 11/2006