Oficiální stránky města Zlína

Vážení čtenáři,
v prosincovém čísle Magazínu jsme vás krátce informovali o účasti našeho města na mezinárodním symposiu v Paříži na téma Znovunalezení průmyslového města.
Symposium se konalo pod záštitou Francouzského Ministerstva kultury a komunikace, Oddělení architektury a kulturního dědictví, dále pod záštitou velvyslanectví Slovenské republiky v Paříži a ve spolupráci s městem Saint-Etienne. Spolupořadateli byla ENSA Lyon (resp. škola architektury zastoupená prof. arch. Alenou Kubovou) a jednotlivá kulturní centra zemí Visegradu. Za Zlín, který převzal nad touto akcí záštitu za naši republiku, jsem se symposia účastnila spolu s primátorkou města PhDr. Irenou Ondrovou.
Sympozium bylo tématicky zaměřeno na postupy a prostředky strategie plánování průmyslových měst, byla otevřena problematika památkové ochrany moderní architektury a způsoby financování obnovy objektů i konverzí průmyslových areálů. Cílem byla výměna zkušeností účastníků z evropských zemí, nejenom odborníků – architektů, urbanistů, památkářů a historiků, ale i veřejných činitelů – starostů a dalších zástupců měst s obnovou a oživením měst a hledání odpovědi na otázku, jak v současné době "znovu nalézt" průmyslové město, jeho identitu. Naše zlínské příspěvky a prezentace se týkaly současného stavu památkové péče u nás, problematiky stavební činnosti v památkové zóně, způsobů financování městských i soukromých projektů ve Zlíně z Programu regenerace MPZ a také fenoménu zlínského funkcionalismu.
Západní země mají na rozdíl od nás více zkušeností s obnovou industriálních měst, osvěta a způsoby přístupu v procesu obnovy jsou zde na vyšší úrovni, přičemž problémy řeší stejné. V našich končinách je největším problémem dnešní doby stále malá zkušenost investorů, projektantů i stavebních firem s obnovami objektů "moderní architektury" a povětšinou bezohledná snaha o rychlou finanční návratnost a ziskovost. Z důvodu menší komplikovanosti, a většinou menší finanční náročnosti upřednostňují investoři stavby na "zelené louce". V naší společnosti je stále nízké povědomí o kulturních a historických hodnotách těchto staveb, apel památkářů i nás architektů na zachování těchto hodnot často prohrává v souboji s finančními náklady a momentálními potřebami konzumní společnosti. Zcela nedostatečná je u nás státní finanční podpora při rekonstrukcích objektů v památkovém zájmu, ale jak jsme se dozvěděli, o mnoho lepší to není nikde. Nejpropracovanější systém, asi vlivem nejdelší tradice památkové péče je, domnívám se, ve Francii. Vzhledem k rozloze území mají zhruba stejný počet památek jako u nás a mají je dělené do dvou kategorií. U vyšší kategorie jsou poskytovány výrazné finanční státní dotace s velmi přísným dohledem propracovaného systému státní správy. Tyto památky nelze bez souhlasu příslušné instituce ani bourat, v úvahu nepřichází nechat zpracovat účelově posouzení stavby, které by vedlo k asanaci objektů, jak se s oblibou často děje u nás. Kdo vlastní památkový objekt, má značné úlevy na různých typech daní, podmínkou je ale např. po určitou dobu v roce zpřístupnění objektu veřejnosti. Ve Francii je přikládána velká pozornost dalšímu vzdělání architektů, zabývajících se památkovými objekty, tito se bez dalšího speciálního studia nemohou projekty památek vůbec zabývat. Toto u nás zcela evidentně chybí, právě počáteční fáze v projektování je nesmírně důležitá a může zcela chybně nasměrovat další projekční i stavební práce.
 

Zaujala nás presentace zástupce města Firmini poblíž Lyonu, ve kterém byla v 60. letech minulého století postavena celá nová část města architektem Le Corbusierem - obytný blok, stadion, kulturní dům. Dnes má město tuto část zcela obnovenou, dokonce se v roce 2003 na stránky světového tisku dostalo Firmini (má asi jen 22.000 obyvatel) zásluhou unikátní dostavby do té doby nezrealizovaného kostela podle původního projektu, a stalo se vyhledávaným turistickým cílem. V současné době uvažují o zápisu této části města na seznam UNESCO. Ve srovnání se Zlínem mají pro uskutečnění tohoto záměru daleko jednodušší situaci: objekty jsou stále majetkem města, odpadá tedy problematika řešení zcela převrácených majetkových poměrů (viz. Svit a jeho nepřehledné majetkové transakce v minulosti), stavební detaily a jejich oprava jsou jednodušší vzhledem k příznivějším klimatickým podmínkám a tedy i k výsledné finanční náročnosti. Ve Firmini se u postupu opravy Le Corbusierova obytného domu projevil trend, na který si u nás asi ještě dlouho počkáme, pokud se ho vůbec dočkáme. A to, že se dům nepřizpůsobuje uživateli, ale hledá se uživatel do domu. Cílem je nepoškodit stavebními úpravami památku, tedy najít pro ni takovou náplň či nového uživatele, aniž by musel být narušen původní architektův záměr.
Zajímavý byl městský projekt dalšího francouzského města Saint-Étienne, ve kterém proběhne konverze staré nefunkční továrny a v části areálu bude zrealizován městský park. Velký městský projekt představil i Zlín v podobě Kulturního a universitního centra, který zde z Londýna přijela presentovat sama autorka architektka prof. Eva Jiřičná a který zde vzbudil poměrně značnou pozornost.
Velmi poučná pro nás byla presentace města Partyzánského, baťovského satelitu, na kterém jsme mohli vidět vývoj po roce 1989. Je zde zcela zřejmá absence jakéhokoli regulování a hlídání stavební činnosti. Dodnes zde nemají městského architekta a negativní zásahy do urbanismu i do jednotlivých baťovských staveb jsou pro nás varující. Tvarová i barevná rozmanitost novostaveb i rekonstrukcí silně zasáhla a narušila původní obraz města. Po zhlédnutí naší presentace Zlína, (přiznám se, že jsme nepublikovali dopodrobna celou situaci v baťovských lokalitách, tedy černé stavby a živelné zásahy v lokalitách) nás starosta Partyzánského požádal o návštěvu Zlína a o poskytnutí našich zkušeností. Na východním Slovensku ovšem měli velmi ztíženou situaci, kdy v minulých letech byla dlouho velká nezaměstnanost (dlouho asi 27%, dnes je již pouze 8%). Nedovedu si představit, jakým způsobem by město dokázalo vymáhat dodržování pravidel památkové péče nebo dělat osvětu o významu funkcionalismu v situaci, kdy lidé měli starosti o základní životní jistoty, aniž by opravy domnů vzalo na svá bedra.
Na symposiu byla přítomna i řada universitních profesorů (např. J. L. Cohen působící v New Yorku) a také šéfredaktor prestižního časopisu L´Architecture d´aujourd´hui pan Axel Sowa, který má tématiku symposia publikovat. Organizátoři vydají v letošním roce odbornou publikaci s jednotlivými příspěvky účastníků.
Součástí symposia byly doprovodné akce, nezapomenutelná je skvěle instalovaná, rozsáhlá a víceméně životní výstava prací jednoho z nejvýznamnějších současných světových architektů Richarda Rogerse v Centre Pompidou, spoluautora této pozoruhodné stavby z r. 1977. Pařížany oblíbená stavba nedlouho před naším příjezdem zažila velkou oslavu svého 30. výročí.
Zážitkem bylo také zhlédnutí nedávno otevřeného, zcela atypického a velmi zajímavého Museé du quai Brandly u Seiny poblíž Eifelovy věže od dalšího velikána, architekta Jeana Nouvela. Museum obsahuje sbírky mapujícími kulturně-historický vývoj v jednotlivých světadílech (nedávno jsme měli obdobnou miniaturní ukázku ve Zlíně v podobě sbírky cestovatele Švaříčka) včetně krásné zahrady a arboreta.
S tématikou obnovy objektů památkového zájmu se setkáme i v příštím čísle Magazínu, kdy vám podrobněji představíme nedávnou obnovu dvou významných zlínských vil architekta Vl. Karfíka - Malotovu a Vavrečkovu vilu. Zásluhou vlastníků se je podařilo zdařile zrekonstruovat.

Dagmar Nová, hlavní architektka

Magazín Zlín 2/2008