Oficiální stránky města Zlína

Jistě jste všichni zaznamenali velké staveniště v centru našeho města, na místě bývalých Masarykových škol. Po více jak třech letech od začátku prvních architektonických studií se začíná stavět Kongresové centrum (KUC) od architektky Evy Jiřičné. Nejprve byl položen základní kámen universitní části a 26.června spodní stavbu své části za přítomnosti autorky zahájil i Magistrát. V souvislosti s touto výstavbou se začíná mluvit o záměru, který by z hlediska vývoje našeho města byl neméně významým - o obnově Památníku Tomáše Bati, dnes Domu umění.

Jak jsme již několikrát psali, bude mít Filharmonie Bohuslava Martinů právě v KUC své nové sídlo a Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně získá svůj nový domov pravděpodobně v tovární budově č. 15, která projde rekonverzí. Podobně jako rekonstrukce budovy 21, bude obnova Památníku do původní podoby neméně významným počinem. Tyto dvě stavby se zapsali do dějin architektury jako jedny z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb nejenom u nás, ale i v Evropě. Domnívám se proto, že bychom si mohli připomenout historii vzniku Památníku, i to, proč je tak výjimečný.

Rozhodnutí o jeho stavbě padlo po tragické smrti T. Bati smrti dne 12.7.1932. Návrhem byl pověřen Baťův dvorní architekt, zlínský rodák, architekt Fr. L. Gahura. Stavba začala v březnu 1933, otevřena byla v den prvního výročí Baťova úmrtí za přítomnosti snad všech obyvatel tehdejšího Zlína a do konce roku jej navštívilo asi 50 000 návštěvníků. Již přístup architekta Gahury k návrhu byl jedinečný. Architektonickým konceptem budovy se pokusil vyjádřil velikost osobnosti T. Bati a jeho vlastností: "Účel Památníku je ideový. Proto je třeba dát použitému konstruktivnímu standartu ideovou náplň i formu. Chtěl bych, aby architektura Památníku vyjadřovala velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus i prostotu – to byly všechno zvláštnosti Tomáše Bati. Velkorysost – vyloučením kombinací stavebních materiálů. Omezuji stavební materiály na železo-beton-sklo. Jsou to výhradně moderní stavební materiály, jejich užitím je vyjádřena moderní technická kultura, jejímž byl T. Baťa průkopníkem. Tyto materiály dovolují velké formy k docílení velkorysosti a monumentality. Sloupům přidávám velkorysosti tím, že je osvobozuji od stropní konstrukce postavením jejich před ni. Sloupy vystoupí následkem toho v průčelí plným svým objemem. Průčelí přibude na plastičnosti a jasněji vyjádří tím vertikálním rozčleněním průčelí. Vertikální linie působí při své monumentalitě vždy optimisticky. Vertikální linie je vlastně zde symbolem osvobození od tíhy země – symbolem vzletu, iniciativy volného ducha. Kompoziční jednoduchost, kterou působí jednosměrné členění, dává průčelí jasnost a prostotu výrazu. To všechno byly vlastnosti Baťova ducha. Budova, která slouží k uložení sbírek je vlastně velkou vitrínou, a tož to bude tedy správné. Nerad bych taky porušil jednoduchost kompozice novým materiálem – vyzdívkou – cihlami, jak jsem já ze začátku řekl, chci omezit použité materiály jen na stavební hmoty výlučně moderní a cihla je materiál příliš "muzeální". A to nemá být muzeum. To má být Památník. Ponecháním vzhledu surového materiálu, neupravovaného, má být vyjádřena jeho prostota a jeho zřejmou, neskrývanou solidností poctivost a pravdivost. To všechny byly dalšími charakteristickými vlastnostmi Baťova ducha."…

Přestože je objekt Památníku nevelký, menší než budovy internátů a bývalého Studijního ústavu, působí díky vertikalitě skleněného pláště, která je v jasném kontrastu s horizontálami okolních budov, monumentálním dojmem. Toto je navíc umocněno jeho mistrným osazením na vrchol osy zeleného tzv. Gahurova prospektu, kterému tak dominuje. Je nutno připomenout, že Památník se měl stát součástí kompozice čtyř objektů Studijního ústavu, z nichž byly J. A. Baťou zrealizovány v roce 1936 – 1938 pouze dva sousední (dnes zde sídlí Gymnázium T.G. Masaryka a Policie ČR). Památník s nimi měl být dokonce propojen dvoupodlažní prosklenou chodbou. Tady můžeme vyzdvihnout i velikost osobnosti J.A. Bati, který dokázal navázat a pokračovat v díle svého nevlastního bratra. Nebýt dalších nepříznivých dějinných událostí, vznikl by ve Zlíně ojedinělý vzdělávací celek, který, ač zůstal nedokončen, položil základy středního a vysokého školství v našem městě. (Studijní ústavy podrobně připomeneme v některém z dalších číslech magazínu).
 

Neméně zajímavá byla i architektem Gahurou vytvořená vnitřní kompozice Památníku. Jejím základním motivem bylo letadlo Junkers, místo posledních vteřin života T. Bati. Bylo zavěšeno v dominantním kontinuálním prostoru, vytvořeném přes dvě patra v západní části stavby (dnes je zde koncertní sál) na osu původních schodišť - venkovního před původním vstupem a jednoramenného vnitřního. Nad průnikem os se symbolicky vznášela kabina letounu. V hale byl vystaven i motor havarovaného letadla a bysty Bati a členů jeho rodiny. V dalších podlažích pak byly expozice věnované rozvoji Baťových závodů včetně ukázek strojového zařízení a výrobků, Baťova pracovna, sbírky historické a exotické obuvi (ty dnes můžeme vidět v Muzeu obuvi) a dokumentace o historickém rozvoji Zlína.
V době války při bombardování Zlína byl Památník silně poškozen. Téměř zcela nově bylo provedeno přesklení fasády včetně jiného předělení svislých polí. Původní tzv. katedrální zasklení je dnes zachováno pouze v několika místech ve třetím podlaží na východní a západní fasádě (můžete ho poznat podle rastrování podobné drátosklu). Bylo dokonce zazděno celé první podlaží. Letadlo bylo odvezeno a zlikvidováno, sbírky přemístěny. Po válce se v Památníku začaly pořádat výtvarné výstavy, v roce 1948 objekt byl adaptován a přejmenován na Dům umění. Posléze se zde začaly pořádat i koncerty. V roce 1950 se stal domovem Filharmonie Bohuslava Martinů a v roce 1957 sídlem Krajské galerie. Největší zásahy do stavby byly provedeny v polovině 50. let. Bylo rozhodnuto o rekonstrukci a dostavbě bočních křídel pro potřeby Filharmonie. Do skeletu s unikátním kontinuálním prostorem byl vestavěn sál s varhanami, do přístavků bylo dáno nutné zázemí (autorem byl arch. Staša).V průběhu 60. let byly provedeny v třetím podlaží dispoziční úpravy pro Galerii (autorem byl arch. J. Čančík) a počátkem 70. let úpravy přízemí a patra, včetně interiérových úprav od architekta Šindlera.
 

Obnova Památníku bude jednoznačně směřovat k návratu do původní podoby v době jeho vzniku postupnou památkovou restitucí formou restaurování jednotlivých stavebních prvků. Důkaz bude kladen na obnovu kontinuálního prostoru včetně zavěšení repliky havarovaného letadla Junkers jako základu architektonické kompozice budovy. Důležité bude vyřešení předsazené zasklené fasády včetně návratu původního členění a otevíravosti křídel. Rehabilitován bude i standardizovaný nosný železobetonový skelet, který byl stejný jako arch. Gahurou používaný konstrukční systém pro tovární budovy a pro další stavby občanské vybavenosti! Obnovena bude např. i původní podlaha v nejvyšším podlaží včetně barevnosti. Náplň Památníku bude jednoznačně určena pro expoziční účely. O tom, jaká expozice zde bude, se povedou odborné diskuse, ale jistě z velké části bude obsahově podobná jako kdysi, především přízemí bude věnováno památce T. Bati. Uvažuje se i např. o místění výstavy zlínské baťovské architektury a díle architekta Fr. L. Gahury. Velkým problémem bude vyřešení nutného zázemí výstavních prostor, včetně sociálních zařízení, které tu v době vzniku vůbec nebyly řešeny. A též nutných komunikačních prvků, vyplývajících z požárně - technických požadavků na stavbu či požadavku bezbariérovosti přístupu jednotlivých podlaží. Samozřejmě musí být řešeno i okolí Památníku s ohledem na jeho zakomponování do volné krajiny. Tyto otázky a řadu dalších se pokusíme řešit na konferenci věnované obnově tohoto významného funkcionalistického díla. Chystáme ji na podzim tohoto roku ve spolupráci s Nadací T. Bati a měli by se jí účastnit významné osobnosti z oblasti architektury a urbanismu. Možná zde přivítáme i významného britského historika a teoretika architektury, působícího v Americe, světově respektovaného znalce moderní architektury Kennetha Framptona. Ten, okouzlen Zlínem při návštěvě v roce 1995, mimo jiné řekl: "Jestli byl kdy důvod pro přestavbu skromného ale symbolicky důležitého historického díla, pak je to tento dům včetně onoho ztraceného Junkersova jednoplošníku".
Zrestaurovaný památník s novou expozicí spolu s rekonstruovanou budovou 21 by se v budoucnu měli stát hlavními turistickými body funkcionalistické architektury Zlína. Památník by měl být završením prohlídkového okruhu jednotlivých staveb ojedinělé baťovské éry.
Přejme si proto, aby se dobré záměry ve Zlíně dařily prosadit a zdárně realizovat Zlín, protože Zlíňáci si to zaslouží. O to více, že nic podobného, jako se událo v oblasti rozvoje města a jeho obyvatel ve 20. a30. letech ve Zlíně zásluhou rodiny Baťových, nemá ve světě obdoby.

Ing. arch. Dagmar Nová

Magazín Zlín 6/2006