Dokument o Libuši Jarcovjákové bojuje o Oscara. Umělkyně se vrací do Zlína – města svého dětství i otcových kořenů

Snímek sleduje život a tvorbu světově uznávané fotografky Libuše Jarcovjákové, jejíž dílo patří k nejautentičtějším vizuálním svědectvím o životě v druhé polovině 20. století.

Libuše Jarcovjáková zachytila svůj život prostřednictvím fotoaparátu s nebývalou otevřeností a osobní intenzitou. Její „fotografický deník“ tvoří tisíce snímků a osobních zápisků z Prahy, Berlína i Tokia, z míst, kde hledala svobodu, identitu i sebe samu. Fotila sebe i své nejbližší okolí v zásadních životních okamžicích. V jejích fotografiích se zrcadlí syrovost reality, noční bary socialistické Prahy, fotila vietnamskou komunitu v Československu, život LGBTQ+ komunity, romské osady i exilová léta v Západním Berlíně. Film, vyprávěný jejím vlastním hlasem, nabízí hluboce osobní pohled do duše umělkyně, která se nikdy nebála být upřímná. Dokument je tím nejautentičtějším svědectvím o barvitosti jednoho lidského života.

„Libuše Jarcovjáková patří mezi nejvýznamnější osobnosti české i světové fotografie. Její tvorba je výjimečně pravdivá, osobní a hluboce lidská. To, že se dokument o jejím životě uchází o Oscara, je velkým úspěchem nejen pro český film, ale i pro Zlín, s nímž je autorka rodinně i citově spjata,“ uvedla náměstkyně primátora města Zlína pro kulturu a školství Martina Hladíková

Fotografka má ke Zlínu osobní vztah. Její otec, malíř, grafik a restaurátor Vladimír Jarcovják, se ve Zlíně narodil. Libuše sem jako dítě jezdila na prázdniny k babičce, a právě do Zlína se nyní vrací – tentokrát jako uznávaná autorka s vlastní výstavou. Do aktuální zlínské expozice zařadila i díla svého otce, čímž propojuje rodinné i umělecké dědictví.

Film „Ještě nejsem, kým chci být“ měl premiéru na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu v únoru roku 2024 a získal Českého lva i Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokumentární film ve stejném roce. Je oceňován pro svou originalitu, citlivost a mimořádnou vizuální sílu. Česká republika ho vyslala do prestižního klání o Oscara, kde má šanci zaujmout svou osobní i univerzální výpovědí o svobodě, tělesnosti a lidské autenticitě.

Projekce snímku se uskuteční v kulisách výstavy Libuše Jarcovjáková & Vladimír Jarcovják: MAKE SOME SPACE se uskuteční 6. 11. 2025 v 19 hodin v prostorách Kolektiv.Haus.

Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.

Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.

Foto úvodní: www.aerofilms.cz

Foto galerie: Vítek Šmahel