„Při natáčení ve Zlíně se děly zvláštní věci," vzpomíná režisérka filmu Kauza metanol

Zlín - Ve Zlínském kraji se v průběhu září letošního roku natáčelo několik filmových snímků. Jedním z nich byl i dvoudílný film České televize Kauza metanol. Jak na natáčení vzpomíná režisérka Tereza Kopáčová? Přečtěte si v rozhovoru.

V září  jste strávila ve Zlínském kraji několik dnů s natáčením dvoudílného filmu Kauza metanol. Jaké dojmy jste si z našeho kraje odvezla? Jak se vám u nás točilo?

Přiznám se, že jsem Zlínsko, a vlastně celou Moravu, moc dobře neznala, takže i v tomhle byl pro mne projekt Metanol objevný a užitečný. Ve Zlíně jsem se cítila skoro jako doma, a to nejen proto, že jsem kvůli borelióze, kterou mi v průběhu natáčení objevili, byla i na zlínské poliklinice a v místním lesíku se mi na chvíli ztratila dcera, která za mnou přijela, takže jsem rovnou volala na operační středisko zlínské policie, kde jsme den před tím točili... Točilo se nám na Zlínsku moc dobře, byli jsme okouzlení fotogeničností průmyslových zákoutí a barevným vyladěním jakéhokoli pozadí, což zajišťují cihličky...

Navíc jsme všude naráželi na milé a vstřícné lidi. Dost radikálně se nám po téhle práci otočil náš pragocentrismus a upřednostňování spolupracovníků z Prahy. A mimochodem, máte ve Zlíně hezčí chlapy než my v Praze, a to napříč generacemi.

Co vás na metanolové kauze zaujalo natolik, že jste se rozhodla pro filmové zpracování?

Zaujal mne už námět, který mi dali v ČT k opoznámkování, s režií na mne tenkrát ani nemysleli, o tu jsem si řekla. Tedy musela usilovat. Zaujala mne pravdivost a živočišnost a všechny souvislosti s národní povahou, zvyky a návyky, pochopila jsem, že to je velké téma s mimořádně zajímavými detaily, peripetiemi i nadstavbou. A taky mne lákalo zkusit úplně jiný žánr, než jsem dosud dělala.

S jakými reakcemi veřejnosti jste se v rámci natáčení filmu setkala? Téma není přece jen úplně pozitivní… Přijali vás všude bez výhrad nebo lidem vadilo, že chcete jejich obec s kauzou spojovat?

Při prvním střetu jakékoli spojení s Metanolem v podstatě všem vadilo. Rezolutně ho vyloučili. Natož aby svolili k natáčení. A pak se začaly dít zvláštní věci. Vlastně bez výjimky. Majitelé firem, lokací, kde jsme potřebovali točit, starostové vesnic... všichni se nechali přemluvit a postupně, nejdřív nenápadně, ale pak i velmi nadstandardně a mimořádně ochotně začali spolupracovat a pomáhat, dokonce se často objevili i před kamerou – a to už úplně dobrovolně, respektive na vlastní žádost. Vysvětlení po mně nechtějte, ještě to nemám úplně srovnané a asi to je taky případ od případu. Ta kauza je rozhodně pořád živá, na oběti i obžalované jsme naráželi velmi často.

Jaká je hlavní ambice vašeho filmu –  převyprávět příběh? Objevit nová fakta? Připomenout a varovat…?

Naší ambicí je vyprávět strhující příběh, který je podle skutečné události. Realitu bylo potřeba zdramatizovat, to znamená mimo jiné zjednodušit, zpřehlednit, odvyprávět konsistentní příběh boje dobra se zlem, i když i to je relativní. Netočili jsme dokument, ani jsme nemohli s ohledem na skutečné lidi vyprávět jejich konkrétní příběhy. Nová fakta o kauze metanol se divák přesto dozví. Připomenout by si měl, nechat se varovat taky.

Co pro vás bylo na realizaci projektu nejtěžší? Stalo se, že vás při natáčení třeba něco výrazně překvapilo?

Pořád mne něco překvapovalo. Mám na to takový jednoduchý příměr. Doteď jsem záměrně točila víceméně komorní záležitosti, výlučně vztahové. Když přijde Tereza Brodská do kuchyně s nákupem, celkem dobře vím, jak má uklidit věci do ledničky.  Ale tady? Sedmdesát postav, stovky baňoků s metylem, tisíce lahví, tyhle kolkované starými kolky, tyhle novými, tyhle bez kolků. Jak vypadá černá stáčírna? Včera velký policejní zásah, dneska skládáme ještěrkou tisícilitrové kostky do garáže, která se nám propadá pod tou tíhou do sklepa a ještěrce se zadírá motor, zítra umírá paní na domovní chodbě příšernou smrtí, pozítří soud, který ve skutečnosti trval měsíce... S ničím z toho mi nepomohla vlastní zkušenost, na všechno jsem se musela zeptat – scénáristky, dramaturga, kriminalistů, kteří případ vyšetřovali, státních zástupců, kteří ho dozorovali, primáře z havířovské nemocnice... A pak všechny ty informace přetavit v hlavě do způsobu, jak to věrohodně natočit.

Jací herci se ve filmu objeví? Můžete případně nastínit, proč byli vybráni právě oni?

Od začátku jsme chtěli, aby Metanol působil autenticky, a jedním ze způsobů, jak toho docílit, bylo obsadit neznámé nebo ne příliš obsazované herce. Nakonec jsme to neudrželi bez výjimek, nicméně hvězdy, které jsme obsadili, hrají jinak, než jak je diváci znají. Takže třeba Lukáš Vaculík, u kterého jsem prostě neodolala obsadit ho do role toho, kdo distribuuje tekutou smrt, věčně poslouchal připomínky typu: „Nemrkej, mrká Vaculík, Malota ne. A tou pusou takhle nehejbej, tohle Malota nedělá. Zpomal, Malota je rozvážnej.“ Občas Lukáš odjížděl z natáčení a nevěděl, kdo je. Ale zahrál to skvěle, myslím. A Veronika Freimanová se změnila téměř k nepoznání. Ne že bychom ji nějak upravovali. Prostě „jen“ výtečně zahrála úplně jinou postavu, než jsme u ní byli doteď zvyklí.

Když se podíváme na technickou stránku věci, prozradíte:

– Jak velký štáb za filmem stojí?

Asi sedmdesát lidí? Nevím, nestihla jsem je spočítat :-)

–  V jakých lokacích Zlínského kraje jste natáčeli?

Ve Zlíně sklady v Rybníkách, garáže na Jižních svazích, Segment, Hrobice, v těchto případech jsme použili autentická místa, naopak se nám úplně nehodily zlínská policie a soud, tak jsme si tyhle lokace vyrobili z jiných budov, vesnice v okolí, Hostýnské vrchy, Lázně Luhačovice...

– Kolik natáčecích dnů jste u nás strávili?

Teď jsme podle natáčecího plánu dohledala, že osm dní. Měla jsem pocit, že to bylo mnohem déle. Bylo to tak intenzivní, že jsem ztratila pojem o čase.  

Na závěr nemůže chybět již tradiční otázka – kdy bude možné hotový film vidět? Neplánujete třeba předpremiéru ve Zlíně?

Oba filmy má Česká televize vysílat v dubnu, takže hned po natáčení jdeme do střižny. Předpremiéra ve Zlíně? Dobrý nápad!

Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE