Zlín má dalšího stoletého občana

Zlín – K obyvatelům města Zlína, kteří se dožili sta let se v srpnu přiřadil i Václav Zlý z Podvesné. K významnému životnímu jubileu mu přišla popřát řada gratulantů, které doplnili i zástupci města Zlína v čele s primátorem Miroslavem Adámkem. Na pronesená přání pevného zdraví stále vitální oslavenec vtipně reagoval: „Narodil jsem se ještě za Rakouska. Vždyť já jsem ještě o dva měsíce starší než naše republika, ta teprve bude mít stovku!“

Václav Zlý se narodil jako nejstarší ze čtyř synů v Palkovicích u Frýdku-Místku. Do Zlína přišel coby patnáctiletý hoch do učení do Baťovy školy práce, a později po založení rodiny ve Zlíně už zůstal. Na dobu učení a práci v továrně pan Zlý vzpomíná velmi rád, jeho vzpomínky jsou stále živé.

„Režim byl u Baťů tvrdý, ale, kdo nechtěl nemusel. To jsme ještě byli mladí. Tenkrát byl naším velitelem, správce internátu ředitel Hradil. Náš tábor měl šest světnic po dvaceti, ráno se chodilo na cvičák..., přenesl se do doby svého mládí někdejší Baťův mladý muž, jakoby to bylo včera.

Ve fabrice pracoval v době, kdy jí šéfoval Jan Antonín Baťa. Přímo na něho má osobní vzpomínku.

„S Janem Baťou jsem byl na brigádě. V roce 1938 nařídil, že ten kdo půjde na vojnu, tak musí o nedělích na brigádu do Vizovic budovat železnici. Jak jsem začal kopat, tak Jan stál vedle mne, ale nelíbilo se mu to. Vzal mi krumpáč a předváděl mi, jak se to má správně dělat,“ vyprávěl s úsměvem Baťovec.

Ve své stále výborné paměti ale zavadil i o pohnutější dobu, kterou zakusil coby nováček na vojně.

„Na vojnu jsem narukoval 1. března v roce 1939 do Frýdku. Tam jsme se postavili proti Němcům. Do Zlína přišli patnáctého,  tam vtrhli už čtrnáctého a chtěli obsadit Ostravu. Chvíli jsme se bránili. Ti, co už tam byli, dostali zbraně a střílelo se tam.“ „Byl to jediný pluk, který se bránil,“ dodala dcera,která se o tatínka v baťovském půldomku stará.

Jeho láska k práci v  továrně přetrvala i po jejím znárodnění. Profesní zkušenosti a dovednosti získané u Baťů úročil v národním podniku Svit, kde pracoval po celý život v manipulaci.  Jeho největším koníčkem ve volném čase bylo zahrádkáření.

Nejenom práce u Baťů, ale i seznámení s  budoucí ženou Marií, přispělo k tomu, že pan Zlý se v našem městě usadil natrvalo. Do její smrti žili 65 let ve svazku manželském. V něm vychovali dceru a syna. Dnes se pan Václav raduje ze tří vnuček, tří pravnuček a dvou pravnuků.