Zoo Zlín se podařilo poprvé v historii odchovat tukany obrovské

Tukani obrovští patří mezi nejznámější druhy jihoamerických ptáků. Ačkoliv jsou v zoologických zahradách poměrně častí, jejich rozmnožování v lidské péči je mimořádně obtížné. Sestavit chovný pár bývá dost často „běh na dlouhou trať“. „Velmi náročné je také vytvořit správné podmínky pro hnízdění, v hnízdní dutině musí být odpovídající teplota a vlhkost, důležitou roli hraje také velikost samotné budky. Tukani jsou navíc citliví na stres a rušivé vlivy okolí. Jakékoli vychýlení z optimálních podmínek může způsobit opuštění hnízda nebo úhyn mláďat,“ přibližuje náročný odchov zoolog Václav Štraub.

Právě proto je přirozený odchov v Zoo Zlín mimořádným úspěchem. „Samice snesla čtyři vejce, dvě mláďata se vylíhla po osmnácti dnech. Po celou dobu zůstala plně v péči rodičovského páru, do odchovu jsme vůbec nezasahovali. Opravdu nás těší, že náš pár tukanů úspěšně zvládnul hnízdění i péči o mláďata. Mladí tukani jsou vitální a skvěle prospívají,“ doplnil zoolog Štraub. A dodal, že možným klíčem k úspěchu je velikost expozice tukanů. „Rodiče tak mají možnost trávit čas mimo okolí budky a navzájem se nestresují. Částečně tím simulujeme podmínky ve volné přírodě, kde jeden z rodičů obstarává potravu a druhý zahřívá mláďata, nebo hlídá v okolí hnízda,“ vysvětlil Václav Štraub.

Tukan obrovský je největší z více než čtyřiceti druhů tukanovitých ptáků. I když to na první pohled nevypadá, tukani jsou nejbližší příbuzní našich datlů a strakapoudů. Ve volné přírodě tukani obrovští obývají tropické lesy Jižní Ameriky, zejména oblasti Brazílie, severní Argentiny a Paraguaye. Charakteristickým znakem je obrovský, přesto lehký zobák, který měří až dvacet centimetrů a tvoří tak téměř polovinu délky těla. Slouží nejen ke sběru potravy, ale také k termoregulaci nebo komunikaci s ostatními jedinci. Nejvíce času tráví v korunách stromů, kde se pohybuje zejména mohutnými přískoky. Bez pomoci křídel překoná i více než metrovou vzdálenost.

Zdroj a foto: Zoo Zlín