O sto let dříve než první letošní zlínské miminko, tedy 1. 1. 1916, se narodil pan Václav Toman ze Zlína. K jeho významnému životnímu jubileu mu přišly za město osobně popřát pracovnice magistrátu spolu s náměstkyní primátora Kateřinou Francovou. Vitálního oslavence obdarovaly balíčkem dobrot sestaveným na jeho přání a velkou kyticí. Svůj recept na dlouhověkost nedokázal Václav Toman přesně definovat a ani se nedá z jeho slov jednoznačně vyvodit. Nikdy se v jídle neomezoval, celý život se věnoval sportu, zejména lyžování, a každé ráno si dopřává na tlak půlku štamprle slivovice. Kvůli ní pěstuje na své zahradě pouze švestky. Úsměvnou historku k jeho pevnému zdraví uvedl jeho syn. „Tatínek nebyl čtyřicet let u lékaře. Při jeho hospitalizaci v nemocnici si lékaři mysleli, že se jeho údaje ztratily. On však lékařskou kartu se záznamy nevlastnil. Tatínek ještě před rokem jezdil trolejbusem na nákup a četl bez brýlí. Po narkóze se mu sice zhoršil sluch a zrak, ale je pohyblivý a spává v patře(v baťovském domku, pozn. red.).“
Pan Toman vyrůstal s rodiči a dvěma sourozenci ve vesničce poblíž Klatov. Do Zlína přišel v patnácti letech, aby se coby „mladomuž“ stal součástí Baťovy rodiny. V té době ještě fabrice velel sám zakladatel Tomáš Baťa, se kterým se často setkával a s jeho synem „Tomíkem“ bydlel na internátě.
„Po absolvování Baťovy školy práce pracoval manžel u Baťů jako účetní. Byl na tom tak finančně dobře, že ze svého platu zaměstnance dělal v Klatovech kamarádům – amatérským fotbalistům – sponzora,“ říká manželka Marie Tomanová.
Po znárodnění Baťovy továrny pracoval Václav Toman léta v zahraničním obchodě. „Jsem celý život velice rád, že jsem se v roce 1948 nedal zlákat na politiku, ale žil jsem sportem,“ uvedl Václav Toman. Kromě sportu se věnoval i fotografování – zejména ho bavilo vyvolávání filmů ve své fotokomoře. Již 64 let žije se svojí manželkou na Lesní čtvrti.
Zpět na všechny články
27