Cena města Zlína pro legendu orientačního běhu, baťovce a patriota Aloise Lázničku

„Alois Láznička si cenu zaslouží za celoživotní práci zaměřenou na vývoj a výrobu obuvi a současně za výbornou reprezentaci města Zlína a České republiky v orientačním běhu, za rozvoj orientačního běhu ve Zlíně a za práci s mládeží,“ zdůvodnil primátor Jiří Korec.

Udělení ceny je spojeno s předáním výtvarného symbolu se znakem statutárního města Zlína a finanční odměnou ve výši 50 tisíc korun. Slavnostní předání se uskuteční v dubnu.

Alois Láznička se narodil 29. března 1936 ve Zlíně. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde získal inženýrský titul. Lásku ke sportu v něm probudil už v útlém věku jeho otec, aktivní sokolský instruktor. Alois se v mládí věnoval především gymnastice, atletice i lyžování. Nakonec zůstal u orientačního běhu.

První medaili získal v roce 1954, kdy vyhrál dorostenecký přebor republiky. V roce 1959, kdy ve Zlíně založil oddíl orientačního běhu, se poprvé dostal do mužské reprezentace. Vrcholem jeho kariéry byla účast na prvním světovém šampionátu orientačního běhu, který se uskutečnil v roce 1966. Následně se věnoval tréninku mládeže i rozhodcovské činnosti. Ve spolupráci s Magistrátem města Zlína založil v roce 2006 Zlínskou olympiádu škol v orientačním běhu. V roce 2014 byl uveden do české Síně slávy orientačních sportů.

Navzdory svému pokročilému věku stále sportuje. V roce 2022 získal na světovém šampionátu veteránských orientačních běžců dvě stříbrné medaile ve sprintu a na klasické trati, v roce 2018 slavil v Dánsku světový titul ve sprintu ve věkové kategorii 80+.

V profesní kariéře byl milníkem rok 1958, kdy nastoupil na místo konstruktéra ZPS Gottwaldov. Společně s několika kamarády ze zlínského oddílu orientačního běhu stál u zrodu vývoje a výroby obuvi pro orientační běžce. Později jako vedoucí zkušebny obuvnických strojů vyvíjel nové metody a technologie pro nejmodernější výrobu strojů na nové výrobní automatizované procesy výroby obuvi.

V roce 1985 pracovně vycestoval na dva roky do Mongolska. Jako vedoucí technik budoval v Ulambátaru velkokapacitní obuvnickou lepidlárnu. Ještě před odchodem do důchodu pomáhal modernizovat obuvnické továrny v Polsku, na Ukrajině, na Sibiři a v Alžírsku.

V letech 1995 - 2006 externě vyučoval na obuvnickém učilišti ve Zlíně. Je stále aktivním členem klubu absolventů Baťovy školy práce a rovněž skupiny, která zřizuje výrobní dílnu pro výuku studijního oboru obuvník. Podílí se také na vydávání časopisu Zpravodaj ABŠ (absolventů Baťovy školy).