Fotografie Zlín, 1962

Autor: akad.arch. Zdeněk Plesník

Jedno ze stěžejních děl Z. Plesníka a české poválečné éry vůbec. Kromě celkové koncepce s proměnlivou projekcí fotografií za transparentní fasádou si zaslouží pozornost především dnes již neexistující fasáda sama. Ve své době šlo o výjimečně náročný a nákladný design (leštěné hliníkové opláštění ocelových okenních profilů vsazených do subtilní železobetonové kostry). Fasádu opticky odlehčovalo její arkýřové (konzolové) pojetí, takže mohla být omylem považována za ranný příklad závěsové stěny. Tlumená barevnost dávala vyniknout přirozeným povrchům jednotlivých materiálů (keramický obklad kolem arkýře se svou barvou blížil sousednímu Trantírkovu domu). Křivka schodiště v interiéru představuje poslední pozůstatek někdejší noblesy domu.
V původní podobě domu byla v přízemí hala, recepce, služby fotoamatérům a malé studio, z haly vedlo elegantní monolitické točité schodiště do hlavního studia pro velké záběry v 1. patře. Protilehlá stěna u hlavního průčelí měla být upravena jako matrice, na niž ze zadní strany (studio) bude možno promítat zdařilou denní práci. Další podlaží sloužila kancelářím a laboratořím, ustupující 6. podlaží pak jídelně s přístupem na terasu. Hygienické zázemí je situováno na mezipodestách.
V r. 1997 byla jedinečná fasáda domu necitlivě přestavěna a původní výlučný architektonický výraz byl negován. Byla vyměněna všechna okna a vstupní dveře uliční fasády za typové prvky s reflexními skly, které převracejí Plesníkův koncept transparentního domu. Současně došlo k posunutí vstupní roviny v přízemí směrem do ulice a k vyrovnání výškové úrovně podlah v přízemí, k nátěru fasády a výměně postranního fasádního obkladu za tmavý. Tyto zásadní změny byly provedeny přes nesouhlas autora. Objekt v současnosti neslouží původní funkci, každé podlaží využívá jiný subjekt.