Theodor Vavruša

(* 16. 8. 1880 Zlín-Kudlov, † 25. 3. 1948 Zlín)

duchovní

Narodil se v rodině kudlovského hostinského Josefa Vavruši a jeho manželky Rosalie, která byla sestrou olomouckého arcibiskupa Theodora Kohna. Po absolvování uherskohradišťského gymnázia odešel na popud svého strýce studovat teologii do Říma. Po vysvěcení na kněze v srpnu 1905 sloužil první mši ve Zlíně. Následně vykonával funkci sekretáře svého strýce Theodora Kohna, který po nucené rezignaci na funkci olomouckého arcibiskupa dlel od roku 1904 až do své smrti v roce 1915 ve štýrském Ehrenhausenu. Zlínským farářem se Theodor Vavruša stal roku 1926, když se o uvolněné místo přihlásil na výzvu patrona kostela barona Štěpána Haupta. Rychle se mu podařilo překonat počáteční nedůvěru rodiny Baťů a postupně mezi nimi vznikl přátelský vztah. Při pohřbu Tomáše Bati 14. července 1932 celebroval zádušní mši v kostele sv. Filipa a Jakuba. V té době patřila zlínská farnost k největším v rámci olomoucké arcidiecéze a kromě Vavruši zde například roku 1935 sloužilo dalších šest kněží. V pastorační práci zaváděl nové metody výuky náboženství, baťovským dělníkům vycházel vstříc sloužením mší mimo prostory kostela. Roku 1936 jej papež Pius XI. jmenoval monsignorem a o rok později se s ním osobně setkal v čele zlínské delegace u příležitosti papežových osmdesátých narozenin. V březnu 1940 se stává zlínským děkanem. Za války je z rasových důvodů nucen místo faráře opustit a umírá měsíc po únorovém komunistickém převratu. Jeho pohřbu se zúčastnilo 48 kněží a několik tisíc občanů ze Zlína a okolí.

Zdroje: Arnošt ČERVINKA, Dějiny zlínské farnosti a farností okolních, Zlín 1990, s. 84, 93, 114, 124; Kamila NEČASOVÁ – David VALŮŠEK, Historie zlínských hřbitovů, Zlín 2006, s. 94–95.