Vila ředitele F. Maloty, 1941 – 1943

Autor: Vladimír Karfík

Vladimír Karfík navrhoval každou z ředitelských vil ve slohu, který si stavebník určil. U ředitele Maloty to byl porýnský předhitlerovský styl. Při pohledu na půdorys domu ale nelze přehlednout organické rozložení domu a jeho spojení se zahradou, v projektu ještě umocněné předsunutou besídkou, tedy koncepce přibližující řadu Karfíkových realizací stavbám F. L. Wrighta. Pozoruhodným detailem stavby jsou nárožní zalamovaná okna a vikýře, částečně zapuštěné do pozednicového zdiva. Oba tyto prvky jsou ve Zlíně unikátní.

Výstavba vily pro Františka a Julii Malotovy v tzv. porýnském předhitlerovském stylu trvala dva roky, vila byla kolaudována v květnu roku 1943. Stojí u lesa v jižní časti města v jedné z nejhezčích čtvrtí, v ulici Lazy I a je citlivě zasazena do pozemku svažujícího se směrem na západ s krásnými výhledy na město. Dispoziční řešení architekt vytvořil podle obdobných zásad jako u ostatních ředitelských vil. V suterénu bylo umístěno technické zázemí domu, sklady, byt řidiče se samostatným vstupem a prostory pro relaxaci, které přímo navazovaly na zahradu. S horními podlažími byl suterén propojen dvěma schodišti, hlavním a hospodářským. Přízemí domu bylo od ulice odděleno předjezdovým dvorem a obsahovalo hlavní vstup do domu, dominantní centrální halu přes dvě patra s organicky tvarovaným dřevěným schodištěm, šatnu a sociální zařízení, knihovnu, rozlehlý obytný pokoj s krbem, oválnou jídelnu, kuchyni a dvougaráž. V horním podlaží pak byly klidové prostory. Velkoryse řešená ložnice s balkonem na jižní stranu byla doplněna budoárem, šatnou a koupelnou, další velká ložnice byla orientována směrem na západ a nad oválnou částí jídelny měla balkon, do ulice byl umístěn pokoj hostů, a nad garáží dva pokoje služebných. Z bohatě dimenzované schodišťové haly vedl balkon do předjezdového dvora.Vila měla valbové střechy a půda původně nebyla nijak využita.

Dům byl rodině Malotových zkonfiskován v roce 1951 a byl v ní zřízen dětský domov, ve kterém bylo časem umístěno až 51 dětí. K tomuto účelu vila slouží prakticky dodnes, jenom se změnil charakter zařízení na domov rodinného typu. Po zásadní rekonstrukci, která proběhla v roce 2007 zde našlo svůj nový domov 16 dětí, rozdělených do dvou rodin. Potěšující je velmi dobrý stav vily po letech užívání, je patrné, že o ni bylo dobře pečováno a že stavební zásahy v průběhu minulých let naštěstí neznamenaly devastaci objektu. Také se zde zachovalo mnoho původních interiérových prvků, např. zařízení knihovny, hala se schodištěm, dřevěné obklady stěn, posuvné dveře, vestavěné skříně, částečně i původní obklady a dlažby, štukové stropy s fabionky i např. funkční krb. Po náročném majetkoprávním vypořádání s dědici a dořešením pozemkových vztahů se podařilo  zahájit v dubnu 2007 rekonstrukci a obnovu vily, která byla zdárně zakončena kolaudací v listopadu 2007. Při rekonstrukci Malotovy vily byla největším stavebním zásahem adaptace půdních prostor na pokoje se sociálním zařízením a skladem navazujícím na protažené hospodářské schodiště. V přízemí domu byla přestavěna garáž na kuchyni, jídelnu a pracovnu pro zaměstnance (každá rodina zde má své stravovací zázemí) a musela být nově osazena okna v místě garážových vrat. Z bývalé knihovny pana ředitele Maloty je nyní pracovna ředitelky, obývací prostor i jídelna, které mají dohromady asi 100 m² slouží jako denní prostory dětí. Do fasády jídelny přibylo z důvodu potřeby většího prosvětlení okno, v místech původně projektovaného, ale nerealizovaného. Kdysi venkovní terasa s krbem pod balkonem hlavní ložnice byla před lety obezděna, nyní byla upravena jako zimní zahrada. V suterénu domu byla ponechána původní dispozice a také obdobná náplň. Herna dětí má i dnes přímý vstup na zahradu. Z bytu řidiče je udělán startovací byt, a mladým lidem je tak usnadněn počáteční vstup do samostatného života.

Objekt je od roku 2007 zapsán na Seznam nemovitých kulturních památek.